Každé dítě miluje pohádky. Už od malého miminka, kdy je ještě v bříšku, mu maminka čte nebo vypráví pohádky. Už v bříšku si miminko vytváří vztah k pohádkám. Pohádky na dítě působí klidně, někdy až bláhově na fantazii. Děti s pohádkami rostou. Začíná to od pohádek pro nejmenší až pro ty skoro dospělácké.
Děti mají velmi velkou bujnou fantazii a pohádky v nich vyvolávají velké emoce. Je to pro ně jakýsi zázračný a kouzelný svět, do kterého smí vstoupit jen ony a dospělým je vstup zakázán. Proč děti tak milují pohádky? Možná proto, že si ve vlastních představách vytvoří svoje smýšlené bytosti. Jelikož žijeme v uspěchaném a hektickém světe, naše děti stále věří na dobro a žijí si svůj pohádkový svět. Malé holčičky touží a sní o tom, jaké jsou krásné princezny v přenádherných šatech, a chlapečci stále chodí s mečem a bojují s drakem. Dětem těžko vysvětlíme, že pohádky a postavy z pohádek neexistují. Nechme je žít v jejich pohádkovém světě, dokud samy nepoznají, jak to doopravdy je.
Pohádka nebo báchorka je příběh, ve kterém se objevují smýšlené postavy, jako jsou princezny, draci, čerti, vodníci, víly, skřítci nebo loupežníci. Opravdová pohádka nebo příběh pro děti by měl končit šťastně, možná až přehnaně nebo nečekaně šťastně. Na dětskou psychiku to má velmi dobrý vliv. Podle dobře skončených pohádek si dítě dokáže k lidem vytvořit klidnější, osobitější a radostnější vztah. Jak by to vypadalo, kdyby každá pohádka končila špatně? Asi by to na dítě mělo velmi negativní vliv a ovlivňovalo by to, jak by se dítě chovalo k ostatním.
V dřívějších dobách se se nejednalo o klasické pohádky, ale spíše jen o prózy. Pohádky byly spíše lidové. Je to nejstarší typ pohádek. V dřívějších dobách se pohádky vyprávěly. Nejčastěji se pohádky vyprávěly v zimním období, kdy nebylo tolik práce nebo se po večerech dralo peří. Rodina nebo více vesničanů se sešlo v chaloupce a při lucerničce si vyprávěli pohádky nebo pohádkové příběhy. Tyto pohádky se vyprávěly z generace na generaci. Některé příběhy zanikly a některé se rozšířily o další generace. Pohádky se většinou vyprávěly na vesnicích a kolovaly mezi chudšími vesničany. Na vesnicích se objevovaly i divadelní pohádky, které se jezdívaly hrát mezi bohatší lidi do města.
Každý národ nebo člověk vytvářel jiné pohádky. Vytvářely se humorné pohádky a komediální, v pohádkách vítězilo dobro nad zlem, lidé překonávali chudobu, děly se zázraky, poctiví lidé byli po zásluze odměněni. V některých pohádkách se ukazuje na to, že zlo není zničeno, ale je spíše napraveno. Kolem dvacátých let se pohádky začaly zaměřovat více na poutavost, zábavnost a poučnost. Pohádky pro děti by měly být morální. V dnešní době se objevují pohádky pro dospělé s obsahem erotiky, což není vhodné pro děti. Může to totiž zmást jejich sny o pohádkách.
Pohádky nás doprovází po světe několik generací. Pohádka si zaslouží čest a ne erotický podtext. Ve většině pohádek pro děti by mělo být poukázáno na dobro, pomoc, lásku a radost. Parodie na pohádku, kde vítězí zlo, nejsou dobrou motivací pro děti.
Pohádek je, jak u nás, tak jinde na světe, spousta, ať vymyšlených nebo podle pravdivých příběhů.
Pohádky mají být veselé, kreslené nebo malované. Mohou to být také knižní pohádky, což je pro malé dítě to nejlepší. Může si tak vytvářet svojí fantazii v hlavičce samo. Čtěme svým dětem pohádkové příběhy. Mezi pohádky pro nejmenší patří
Větší děti už dobře vnímají, co jim vyprávíme a pouštíme. Většinou si na bytosti z pohádek i hrají. Dnešní doba je dosti moderní a nabízí našim dětem neskutečně velkou možnost pohádek. Pohádka musí dítě motivovat. Některé až přemodernizované pohádky dítěti nic nevštípí ani ho nic nenaučí, spíše dítěti nabízí zlo a násilnost. Naučme naše děti koukat na naše české klasické pohádky. Určitě k nim patří
I ty více novější pohádky, jako například Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, Peklo s princeznou, Nejkrásnější hádanka atd., mohou dítě dobře motivovat. Pohádka musí motivovat k dobru a lásce. Pohádka by dítěti stručně řečeno neměla vymazávat mozek.
Dříve byly pohádky vyprávěné. Dnešní doba nabízí spousta různých žánrů pohádek.
Dopřejme dětem být dětmi tak dlouho, dokud si to samy přejí. Nechme jim jejich pohádkový svět. Udělejme si na naše děti čas a zkusme jim pohádku sami převyprávět. Určitě si to zapamatují až do dospělosti.