Aspergerův syndrom je poddruhem autismu. Postihuje převážně chlapce. Je to postižení ovlivňující způsob, jakým se lidé dorozumívají. Ovlivňuje také reakce na jiné osoby. Aspergerův syndrom a autismus mají hodně společných znaků, jako jsou například potíže s komunikací s ostatními. Lidé s tímto postižením se vyhýbají společnosti, jsou to spíše samotáři. Ale dokáží se s pomocí druhých začlenit a mohou vést normální život. Nemají žádnou představivost. Aspergerův syndrom může nejrůznějším způsobem ovlivnit vztahy k okolí, podíl na životě ve společnosti a schopnost zapadnout do společnosti, protože jsou postiženy schopnosti v oblasti jak poznávací, tak mluvící, pohybové i emocionální. Kdykoli potkáme na ulici nějakého člověka, uděláme si o něm jakýsi názor. Stačí se podívat a otipujeme si věk nebo společenské postavení, z toho, jak se tváří nebo jak zní jeho hlas, můžeme hned uhodnout, jestli je šťastný, smutný nebo rozlobený a podle toho na něj reagujeme. Pro osoby, které mají Aspergerův syndrom, je velmi těžké správně si určit signály, které jsou pro většinu z nás samozřejmostí. Proto je pro ně těžké rozumět a pohybovat se mezi ostatními. Často bývají děti s Aspergerovým syndromem neprávem označovány jako nevychované.
Děti, které jsou postiženy tímto syndromem, nežvatlají, nepoužívají miminkovské žvatlání ke komunikaci s okolím. Mnoho rodičů v tomto věku ještě nepozná, že není něco v pořádku. Některé zdravé děti si nepobrukují. Ale mezi 8. a 12. měsícem už se to trošku poznat dá. Normální dítě je šťastné, chce se zapojit do různých her. Kdežto dítě s tímto syndromem zájem nejeví. Neotočí se a ani nijak nereaguje třeba ani na zavolání jeho jména, hry ho nezajímají. Je velice těžké upoutat jeho pozornost. Některé děti s tímto syndromem jsou už v prvních měsících hyperaktivní a některé jsou úplně apatické.
Ve školkovém věku se dítě s tímto syndromem neobejde bez pomoci. Ale do školky mezi děti může, ovšem musí mít u sebe asistenta. To už v dnešní době není vůbec žádný problém. Asistenta pedagoga zajistí příslušná školka a také ho hradí. Asistent je stále dítěti nablízku, pomáhá mu se začlenit do kolektivu, musí mu pomoci i při stravování, oblékání a atd. Vlastně mu nahradí v době strávené ve školce rodiče.
Ve školkovém věku se též s dítětem navštěvuje logoped a do některých školek dochází i logoped sám, takže za ním nemusíte chodit sami. Děti s tímto syndromem musí mít rutinu, na změny reagují podrážděně a někdy až agresivně.
Děti s autismem a Aspergerovým syndromem chodí obvykle do zvláštních speciálních (pomocných) škol. Někdo si může myslet, že jsou tyto děti hloupé, ale není tomu vždy tak, některé absolvují gymnázium nebo vysokou školu. Pokud se takové dítě na něco zaměří, tak si za tím jde. Je v tom, co ho baví, velice pečlivé a puntičkářské.
Děti se naučí mluvit velmi plynule, ale často neberou ohled na to, zda je někdo poslouchá. Když chtějí něco říct, tak to prostě říkají. Pokud v něčem ve škole vynikají a jsou v tom podporováni, mohou i studovat a mohou si najít i práci. Ve škole jim některé předměty mohou působit potíže, jako například čeština. Ale v některých jsou i mnohdy lepší než zdravé děti, a to například v matematice a v technických oborech.
V pubertě se ale tyto děti musí lépe hlídat. Mohou se u nich projevit vyšší stupně agresivity, deprese, velké výkyvy nálad, psychóza (bludové myšlení). Někteří jedinci trpí i sebezraňováním.
Lidé s tímto syndromem ale nejsou izolováni od společnosti. Jsou schopni fungovat a mít rodinu. Dokáží s tím žít za velké podpory rodiny. Mohou mít i děti, ale je tam riziko, že když budou mít muži s tímto syndromem syna, syn ho zdědí. Než se člověk rozhodne žít s někým, kdo má tento syndrom, měl by mít na paměti, že rozejít se s takovým člověkem je téměř nemožné. Může to mít obrovský dopad na jeho psychiku a další život. Když žijete s takovým člověkem, bývá to velice těžké, ale oplátkou dostanete oddanost, lásku, závislost a naprostou věrnost.