Hipoterapie

Hipoterapie a její historie

Koně jsou nádherná a ušlechtilá zvířata. Doprovázejí lidstvo od pradávna. Zásluhou dlouhé historie, kdy žije kůň vedle člověka, si on k těmto zvířatům vypěstoval velmi silný a úzký vztah. Koně byli s lidmi v bitvách, pomáhali jim obdělávat pole a také kolikrát pomohli člověku přežít.

V dnešní době, kdy se lidé stále více odcizují přírodě a postupně ztrácejí to pouto tak dlouho budované, se ukazuje, že zvířata a hlavně koně dokáží toto pouto zase obnovit. Kůň je člověku přítelem a společníkem a postupem času se stal i terapeutem. S Hipoterapií se u nás začalo v 60. letech, ale nejvíce se rozmohla v 80. letech, kdy začaly vznikat různá střediska a ranče.

Hipoterapie a její prospěšnost

Hipoterapie je forma rehabilitace nebo psychoterapie. Pohyb těla koně při chůzi vysílá impulzy a ty se přes hřbet koně přenesou k člověku, co na něm sedí. Na koni se však při této terapii nemusí jen sedět. Člověk může i ležet nebo se opírat lokty. Tak dojdou impulzy až do mozku. Hipoterapie se hlavně zaměřuje na čtyři oblasti léčby:

• Hiporehabilitace - pro pohybová postižení (skolióza páteře), neurologická postižení (mozková dětská obrna, roztroušená skleróza), mozkové mrtvice, astma a obezita
• Pedagogicko-psychologické ježdění - pro lidi s psychickým onemocněním; pomáhá posílit sebedůvěru, dovednost a odvahu
• Sportovní ježdění postižených - pro lidi, kteří mají nějaký handicap
• Rekondiční ježdění - pro lidi po různých úrazech, autonehodách, případně když je člověk dlouhodobě nemocný

Hipoterapie pomáhá i při závažnějších onemocněních, jako třeba svalová dysfunkce či dětská mozková obrna. Je mnoho případů, kdy lékaři určili diagnózu, že dítě nebude nikdy sedět natož chodit. Díky hipoterapii mnoho dětí v dospělosti dokáže vést téměř plnohodnotný život. Dokáže se posadit a udržet se v sedě a někdy i dokonce chodí. Zvládnou základní potřeby, jako je hygiena, dokáží si připravit jednoduché jídlo. U svalové dysfunkce je to trochu složitější, ale člověk nemusí jen ležet, může se posadit, udrží hlavu a používá ruce.

Dále jsou to psychické problémy, jako například autismus, poruchy chování, ADHD a tomu podobné, kdy může hipoterapie pomoci. Jízda na koni jim dodává sebedůvěru a pečování o koně je zase posílí v dovednosti a odvaze.

Hipoterapie u kojenců

Hipoterapii můžou využít děti již od 6 měsíců. Lékař ji doporučí a pak se už stará jen fyzioterapeut, cvičitel koní a lidé, co koně vodí. Ale nejdůležitější při terapii jsou samozřejmě koně, kteří jsou na tuto terapii cvičení.

Člověk již od 3 měsíců svého života má daný základ pro správné držení těla a to by ho mělo doprovázet celý život. Pro laika řečeno jednodušeji - miminko by mělo ležet na bříšku, opírat se o ručičky a hlavičku držet krásně nahoře, tzv. pást koníky. Pokud se tak neděje do 6 měsíců, je čas to řešit s obvodní lékařkou či lékařem a buď postačí cvičení, nebo se zvolí nějaká terapie. Tou může být i hipoterapie. Jelikož tak malé dítko neumí ještě sedět, položí se na koňský hřbet bříškem a terapeut ho přidržuje a druhý vede koně. Koňský hřbet je na to ideální, rozloží dítku lokty do správné polohy, nožičky jsou lehce pokrčené a dítko se opírá o hřbet, zádíčka má prohnutá a sklopenou pánev. Takže vlastně pase koníky na koňském hřbetě a po čase zvedne i dítko správně hlavičku. Kůň má hodně podobnou chůzi jako člověk a impulzy, co se vyšlou od něj do mozku člověka, pak donutí tělo reagovat tak, jak správně má. Nejde samozřejmě o to se jen vozit. Člověk na koni musí správně dýchat a různě cvičit. Cviky se sladí s chůzí koně, jsou jednoduché a pohyb koně při nich hodně pomáhá.