Mentální anorexie (chorobné nechutenství k jídlu) je nemoc, která postihuje převážně mladé dívky a ženy v období puberty a po pubertě. Ženy, které trpí touto nemocí, jsou schopny zhubnout svou tělesnou váhu až pod 30 kg, v některých případech dokonce pod 25 kg. Ovšem ani při této váze nejsou se svojí postavou spokojeny a z jejich vlastního pohledu jim nepřijde jejich chování nijak odlišné od ostatních. Mentální anorexie je jakýsi trend dnešní moderní doby tím, že je na dívky kladen nátlak na udržování své postavy. Pro normálního člověka to však je huntování postavy. Nejedením se naprosto ničí celý vnitřek ženského těla. Nejedení má vliv na všechny orgány. Proto ženy, které trpí mentální anorexií zhruba mezi 12 až 30 lety, si zakládají na nemožnosti otěhotnět. Otěhotnění se nedoporučuje jak z důvodu vlastní smrti, tak i smrti miminka, protože by funkce placenty nemohla zařídit výživu pro miminko po celou dobu těhotenství. V mnoha případech je otěhotnění dokonce zcela nemožné.
Ženy trpící mentální anorexií jsou vetšinou ty, které vyrůstaly ve vyšší vrstvách obyvatelstva nebo se do ní chtějí dostat. K této nemoci je právě dohnal velký tlak ve společnosti a snaha o jejich vyšplhání do výše, co se týče posledních trendů v módě. Společnost, ve které se pohybovaly nebo se v ní chtějí pohybovat, jim dává možnost zviditelnění se v jejich okolí i ve světě. To by pak pro ně mohlo znamenat velký přísun peněz a poznání celého světa díky úspěchům.
Mentální anorexie je s průběhem velmi totožná s mentální bulimií. Pár odlišných bodů zde ale je, například chuť na jídlo je těmito lidmi je zcela potlačena. Zato se v nich vyvíjí náruživost na vaření pro rodinu, známé, přátele. Sbírají recepty, aby mohli své strávníky neustále nějakým tím novým receptem zaujmout. Přestože lidé trpící mentální anorexií musí pojídat alespoň tu nejzákladnější potravu pro správnou funkci mozku, tak se to v mnoha případech neděje. Pokud však přece jen nějakou stravu do sebe dostanou, jsou velice pečliví při pročítání kalorických tabulek. Také si vytvářejí jakýsi plán aktivit, aby snědené kalorie okamžitě spálili a ještě nějaké navíc ztratili. Tyto projevy nejedení byly zkoumány mnoha laboratořemi a všechny laboratoře došly ke stejnému závěru: muži i ženy trpící mentální anorexií nemají v 90 % chuť na sex.
Pokud se budeme snažit nemocného člověka s mentální anorexií nějak přesvědčovat ke společnému stravování, je většinou předem vyloučen náš úspěch. Tito lidé jsou dokonalí lháři a vždy mají na jazyku nějakou tu výmluvu, proč zrovna teď si nemůže s námi sednout a dát si oběd či večeři. Tyto je jejich reakce na naše pozvání na ně mají nepříznivý vliv. Nejčastěji dochází k sociální izolaci, ze které se stávají velmi silné deprese z osamění.
Během rychlé ztráty hmotnosti se začne v ženském těle velmi razantně snižovat hladina pohlavních hormonů, až nakonec dojde k úplné ztrátě menstruace. Poté se začínají z těla vytrácet bílkoviny. Tím se sníží funkce srdečního svalu, což pak způsobuje nepravidelné srdeční odezvy. Dalším problémem je neschopnost organismu hospodařit s vodou a minerály, protože vlastně ani není s čím hospodařit. Tito lidé také velmi často trpí dýchacími potížemi, zácpou, četností otoků, infekcemi, záněty a bolestmi břicha.
Pokud se dotyčné nesnaží sníst aspoň tu nejdůležitější stravu, je jediným následným krokem smrt. Ne vždy dojte ke smrti právě z důvodu špatné funkce orgánů. Statisticky každý desátý člověk trpící mentální anorexií se oddá sebevraždě.
Léčba je velmi nákladná, co se týče psychického nátlaku na postiženou osobu. Nejprve se takový člověk musí přesvědčit, že je opravdu vážně nemocný a že to takhle dál nejde. Jenže postižený člověk to nevnímá tak, jako lidé okolo něj. Přijde mu vše úplně normální.
Pokud se tedy po čase sám rozhodne, že navštíví doktora nebo raději psychologa, má velmi velkou šanci na uzdravení, protože si dotyčný již sám uvědomil, že je opravdu nemocný, a má chuť s tím něco udělat.
Následné léčení provádí především psychiatr, který se snaží dotyčnou osobu trpící mentální anorexií nasměrovat na staré dobré koleje života s neustálým vychutnáváním jídel a poznáváním tak nových chutí. Lékaři v nemocnici jsou hlavně hlídači organismu a tělesného stavu. Nijak více však léčbu neovlivňují. Nejvíce závisí na nemocném, jestli se chce opravdu změnit nebo ne.