Vánoční tradice, jak je znaly naše babičky
Ilustrační fotografie
Udělejte si Vánoce magičtějšími, stačí k tomu oprášit některé tradice a zvyklosti našich babiček. Že to již dnes neplatí? To je možné, ale připravíme tak především našim dětem nezapomenutelné chvíle, které si s určitostí užijeme také my sami. Například je pravda, že se asi v moderním světě nemusíme obávat neúrody na našich polích nebo myší ve spížích, ale tradice, ať už nám dnes připadají jakkoli úsměvné, jsou to, co nás pojí s našimi předky a na ty bychom rozhodně zapomínat neměli.
Tradice a zvyklosti se zapomínají, a tak, jak tomu bylo odjakživa, nejlépe se uchovávají ústní formou. Zkuste si tedy nějakou adventní neděli sednout se svými dětmi do ztemnělého obývacího pokoje a povyprávějte jim o tom, co vám vykládaly vaše babičky, když jste byli malí. Mohly to být třeba i takové zkazky, že na Vánoce před půlnocí by se nemělo šít a plést, protože by vám vaše dílo mohly zhatit myši. Praní na Vánoce přináší smůlu, čištění chlévů a stájí může vést ke kulhání dobytka anebo psaní milostných dopisů může znamenat rozchod. Štěstí může přinést čerstvý chléb upečený 25. prosince nebo vejce snesená stejného dne. Kuriozitou pro štěstí, kterou dnes už raději nepraktikujte, bylo vystřelení z posvěcené pušky na měsíc na Boží hod vánoční.
Vánoce, tedy přesněji řečeno den 24. prosince, bychom měli začít zdobením vánočního stromečku. Pod ním bychom měli mít Betlém, třeba i ten, který děti samy udělaly, například v nějakém kroužku. Naučte se společně koledy, vždyť nezáleží na tom, jestli máte hudební sluch a umíte zpívat, podstatná je atmosféra, kterou si společným zpěvem navodíte. Obdarujte své známé jmelím a nechte si jmelí nadělit, protože pouze tehdy vám přinese do života štěstí.
Zlaté prasátko je sice tradice pro otrlé, protože celodenní půst není rozhodně pro každého, ale určitě se nic nestane, když během dne něco malého sníte. Štědrovečerní večeře totiž začíná až s východem první hvězdy. Podle tradice a vnímání času našich předků teprve tehdy začínal nový den. To znamená, že s východem první hvězdy 24. prosince začíná následující den, a to den narození Ježíše Krista. Během večeře by nikdo neměl vstávat od stolu, znamenalo by to, že by mohl rodinu opustit nadobro. Jídlo by tedy mělo být nachystáno již na stole, aby ani hospodyně nemusela od stolu odcházet. Měli bychom mít také nachystaný talíř navíc, pro náhodného hosta. Pod jeden z talířů se umístí zlatý penízek, aby nálezci přinesl v dalším roce bohatství. K tomu nám může dopomoci také pár šupin z kapra na stole.
Po štědrovečerní večeři se můžete věnovat společným tradicím, jako je házení střevícem. Pro děvčata je to znamení, zdali se do roka vdají, nebo ještě zůstanou doma. Špička směrem ke dveřím znamená svatbu, pokud bude bota naopak, bude dívka doma. Dále lití olova, což je další tradice pro dívky, která jim ukáže budoucí povolání manžela. Olovo se v tomhle případě dá nahradit i voskem. Pouštění lodiček – skořápek od ořechů se zapálenou svíčkou – opět může odhalit, kdo z rodiny odejde do světa a kdo zůstane ještě rok doma. Pokud dívka sebere devět patek od vánoček, znamená to, že se do roka vdá. Poměrně nenáročnou tradicí je krájení jablíček, které nám může napovědět o našem budoucím zdraví. Málo známou tradicí je zapalování sirek. Do rozpůleného jablka se zapíchnou a zapálí tři sirky, kde každá jedna sirka bude představovat jednoho dívčina nápadníka. Ta sirka, která bude hořet nejdéle, ukáže na budoucího muže.
Možná se to nezdá, ale dodržování tradic není jen nudnou povinností, kterou nám diktují zvyklosti. Může to být velká zábava, ale především je to další příležitost, kdy může být rodina pohromadě. Zpívejte koledy, zapalte purpuru, krájejte jablíčka a vzpomínejte na své babičky, uvidíte, že to budou nádherné Vánoce.